Vznik psychotroniky


 

Závěr

Můžeme říci, že prvotní vymezení psychotroniky jejich zakladateli bylo zcela jasné, s vývojem se však do ní přiřadila okrajová témata, která poněkud rozptýlila její zaměření na zvláštní přírodní jevy a mimořádné schopnosti člověka. Vývoj psychotroniky se stabilizoval na modelu distančních interakcí, později však byl do něj zaveden Z. Rejdákem pojem duše. Vzniká tak oblast tzv. „psychotroniky s duší", jak jsem ji označil.

Pojem psychotronika byl svého času zaveden jako název pro parapsychologii prosazovanou na východě, přestože se od ní oficiálně distancovala. Nutnost distancovat se od parapsychologie mělo několik příčin. Mimo ideologických byla jednou z těch důležitějších skutečnost, že v povědomí vědecké veřejnosti se parapsychologií zabývají jen „lepší okultisté". Fakt úzkého spojení parapsychologie a psychotroniky potvrzuje jejich obdobné vymezení ve studiu přírodních jevů. Parapsychologie studuje mimosmyslové vnímání - telepatii a telegnózi, dále proutkařství (radiestézii), živočišný magnetizmus a jevy Poltergeist. Psychotronika po svém prvotním vymezení studuje jevy telepatie, telegnóze, proutkařství, psychokinéze, biologického plazmatu a bioterapie.

Na závěr můžeme však říci, že se psychotronice podařilo svým metodologickým a filozofickým přístupem položit základy nové potenciální vědy budoucnosti. Je nutné si zároveň ovšem uvědomit, že nebyl ještě učiněn základní objev, který by nastartoval oficiální psychotronický výzkum. Sisyfovská práce v psychotronice je také teprve před námi. Svůj podíl na tom má i fakt, že způsob práce badatelů v psychotronice je stejný jako v minulosti, pořád se jedná o práci „na koleně" bez obecné důvěry vědců a finančních prostředků.

S hrdostí však můžeme konstatovat, že psychotronika je český vědecký fenomén, který dnes již je v povědomí na celém světě, i když její stav v současnosti není příliš povzbudivý.

- podle O. Válka, z knihy „Psychotronika, nová věda" (1992)

 - podle M. Nakonečného, z knihy „Lexikon hermetizmu" (1993)  

- podle M. Rýzla, z knihy „Úvod do parapsychologie" (1991)

- podle K. Drbala, Z. Rejdáka, z knihy „Perspektivy telepatie" (1970)

- podle Z. Rejdáka, z knihy „Průvodce po psychotronice" (1991)

Závěr