|
|
2.5
Vznik psychotroniky podle Z. Rejdáka, z knihy „Průvodce po
psychotronice" (1991)
Zdeněk
Rejdák je zakladatel psychotroniky a světově proslulý badatel v tomto oboru,
jeho práce vytvářejí základní teze stavby psychotroniky.
V uvedeném
díle Z. Rejdák nerozebírá bezprostřední okolnosti vzniku psychotroniky,
ale vytyčuje zde problém specializace jednotlivých oboru, jejich vzdalování
a obrazně vznik určitého vakua mezi nimi. Toto vakuum není prázdné, dopadá
do něho všechno nenormální, vymykající se běžnému poznání a každodenní
prosté praxi. V tomto vakuu se nachází vše, co bychom dnes označili za
paranormální. Jsou to jevy snad fyzikální, snad psychologické, snad medicínské,
snad filozofické, snad biologické, snad astronomické atd. Mnohé z nich mají
společného jmenovatele: úzce se váží k naší psychice a zároveň jsou
doprovázeny fyzikálními projevy, jsou to jevy psychofyzikální —
psychotronické.
Vznik psychotroniky má historickou návaznost, ale slovo
psychotronika nebylo zvoleno s cílem odlišit se od parapsychologie nebo
metapsychologie, ale ze zcela věcných důvodů. Jevy, které psychotronika a
parapsychologie zkoumají, neleží jen vedle nebo za psychologií, měly by být také
vedle, mimo nebo za medicínou, fyzikou, geologií, filozofií atd. Pak bychom
museli pojednávat o paramedicíně, parafyzice, parageologii apod. Vyvstává však
obecně otázka, zda má smysl u pojmenované disciplíny zdůrazňovat, že
zkoumá vlastně druhořadé jevy. Tím se do jisté míry sama staví mimo stávající
vědní disciplíny. Vycházíme-li z předpokladu, že se jedná o zcela reálné
fenomény, byť zatím ve svém projevu řídké nebo občasné, pak není vůbec
důvodné používat předpony para. Společným jmenovatelem pro námi zkoumané
fenomény je, že jsou úzce spojeny s naší psychikou a zároveň jsou doprovázeny
energetickými projevy. Proto jsme se pro jejich souhrnné pojmenování
rozhodli převzít již navržený termín psychotronika, který jsme.považovali
za nejvýhodnější, protože rovněž postihovat vzájemnou vazbu psychického
procesu nadřazeného energetickým projevům, které tento proces doprovázejí.
Jeho autorem je Ferdinand Clerc. Poprvé jej použil ve francouzském
radiotechnickém časopise Toule la Rádio (No. 192, s. 12, 1955)."
Psychotronika
vytváří jednotnou terminologii, vycházející ze skutečnosti vazby
psychotronických jevů na živé organizmy, proto Z. Rejdák zavádí u všech
termínů předsouvání slovní předpony bio. Tím se vytváří pojmy
bioindikace, biotelegnóze, biokomunikace, biodiagnostikování, bioterapie,
biotelekinéze, bioaktivace, biolokace. Z této řady vybočuje pojem
dermokognice a diskoninuitní zóny.
Důležité
je definiční vymezení psychotroniky: „Psychotronika je interdisciplinární
vědní obor studující distanční interakce mezi organizmy a vnějším prostředím,
které jsou podmíněny mohutnostmi duše, uvědomovanými a percepčními
procesy. Psychotronika zkoumá energetické a informační vlastnosti těchto
interakcí, čímž pomáhá objektivizovat a poznávat dosud neodhalené
rezervní možnosti člověka, živé hmoty a tak přispívá k poznání světa
vůbec."
Svou
definicí psychotroniky Z. Rejdák zavádí do psychotroniky klíčový pojem duše,
od její mohutnosti, tedy určitých vlastností a s ní spojených schopností
živého organizmu člověka, se pak odvíjí i existence psychotronických jevů,
které se k němu váží a nebo je schopen je vyvolat. Tento postoj vyjadřuje
snahu vrátit do výzkumu v psychotronice a lidského života vůbec, určité
morální a etické kvality, které je nutné zvláště v psychotronice
respektovat a zabránit tak i hrozbě jejího zneužití proti člověku.