Rejstřík pojmů 

Jung, Carl, Gustav

Již před setkáním a několikaletou spoluprací (1907-1913) se zakladatelem psychoanalýzy Sigmundem Freudem (viz) vycházel při studiu lidské psýché ze samostatných myšlenkových a výzkumných východisek. Důsledná cesta za hlubším poznáním lidské psýché ho přivedla k rozchodu i s Freudem. Na základě klinických, historických a transkulturních výzkumů a v neposlední řadě na základě konfrontace s vlastním nevědomím rozvedl své poznatky do otevřeného systému analytické psychologie. Propracoval koncepci kolektivního nevědomí (viz)  a archetypů (viz), originální psychologickou typologii, teorii snu. Věnoval mimořádnou pozornost psychologické interpretaci alchymie (viz), psychologii náboženské zkušenosti, psychologii umění a kolektivního nevědomí, a to zejména jeho projevům v novodobé historii, vysvětlil psychologii procesu individuace a na jeho základě prvořadý význam jedince v rozvoji lidstva. Uvedl výdobytky moderní psychologie nevědomí do vztahu k výsledkům moderní přírodovědy. 

Známá je jeho asociační zkouška, po něm nazvaná Jungova, která má odkrýt podvědomé minulé zážitky. Spočívá v tom, že se subjektu říkají různá vhodná slova, k nimž ten má přiřadit první pojem, který ho napadne (asociace), např. strom - zelený, voda - chladná atd. Pokud subjekt zaváhá a vyřkne odpověď za víc jak 1,5 - 2 s, usuzuje se, že tato slova mají hlubší vztah. Může jít o tajemství, zážitek, ale i krádež, vraždu aj. Zkoušku lze výhodně spojit se snímáním změn elektrického odporu kůže ( psychogalvanický efekt - viz), kdy přístroj zaregistruje výchylku. Ve 30. letech 20. století byl zdokonalený přístroj použit jako detektor lži. U Bodamského jezera si dal vystavět jako pracovnu malou věžičku (Bollingenská věž).