Rejstřík pojmů 

Albert Veliký

Muž, jenž je nazýván Albertem Velikým (nebo také Velikým Albertem) se správně jmenoval Albert de Bolstadt. V Suabě se roku 1199 těšil mimořádné pověsti a měl i své žáky; jak uvádí F. Ribadeau-Dumas ve svých Dějinách magie, mimo jiné i abbé Tristheima, který se netajil tím, že ten, jehož rád nazýval „nejsvětějším ze všech svatých", znal a provozoval magii; dodával, že „veškerá věda musí být vyzkoušena, aby mohla být souzena". Nebezpečí magie spatřoval v provozování a vůbec ne v její znalosti. Radil se mezi erudované středověké učence, kteří měli pro magii slabost. Albert Veliký zanechal spoustu receptur, nebo mu jsou alespoň přisuzovány. Podrobně popsal magické účinky kamenů a bylin; stanovil, že jejich síla pochází od hvězd. Vycházel z Aristotelova konstatování, že „hvězdná tělesa mají vliv na sebemenší drobnost na Zemi, působí na umění a jsou průvodcem věštění".

Albert Veliký sepsal vědecké pojednání o alchymii, neboť ji považoval za zcela reálnou. Jeho dílo obsahovalo četné rady jak vyrobit zlato; Albert však nikdy netvrdil, že by ho byl sám kdy vyrobil. Nicméně se traduje, že vlastnil kámen mudrců a dělal skutečné zázraky.

Jeho žáci rádi vypravovali historku o tom, jak Guillaume II., hrabě holandský, večeřel s Albertem Velikým v Kolíně v klášterní zahradě; bylo to v zimě a vše pokrýval padající sníh. Sotva hosté zasedli ke stolu, sníh nejen přestal padat, ale úplně ze zahrady zmizel a nahradily ho nádherné květy. Ptáci létali ze stromu na strom, jako kdyby bylo léto.

Žáci Alberta Velikého, kterých bylo zřejmě nemálo, snili o tom, že učiní podobné zázraky a snaživě vysvětlovali, že ukázky učitele Alberta sice byly dílem magie, avšak magie přirozené, nemající nic společného s démony, a proto na ní není nic odsouzeníhodného.

Dvě díla: Velký Albert a Malý Albert

Údajně se dochovaly dvě práce Alberta Velikého. Bylo jich vytištěno velké množství a šířili je kolportéři. Dnes již nejsou k maní, protože v nich listovalo a radu hledalo tolik zájemců, že jsou zcela zničené.

Dochované písemnosti nepocházejí z pera Alberta Velikého, nýbrž jsou pouze napodobeninami. Nalézáme v nich totiž mnoho kompilací průpovídek a receptur, hodících se jen na lidi malého ducha, a tak jsem dospěla k závěru, že pod jménem Albert Veliký vystupuje několik autorů.

Malý Albert sice není jednolitým pokračováním, aleje napsán v duchu Velkého Alberta. Je to různorodá směsice receptur a přímo výstředních výpovědí a praktik, spadajících až do časů starověkého Řecka a Říma, stejně jako rad, jak se zalíbit nějakému chlapci nebo dívce.

Na rozdíl od mnoha jiných všedních pravd zaujmou na první pohled návody, které se ještě dnes zdají velmi moudré, jako kupř. návody na odstranění chloupků a výrobu parfémů. Objevíme tu i receptury na výrobu kosmetiky z květin a ovoce, které jsou bezesporu stále použitelné a daly by se snadno přizpůsobit: líčidla na tváře, přípravky na odstranění vrásek, opalovací prostředky, příprava zubní pasty. Najdou se tu i návody na výrobu parfémujících pastilek, pomády proti pihám i látky na zvýraznění vybledlého inkoustu, jiné pak na hubení mravenců, ba dokonce prostředky na maskování opilosti.

Taje nejsou ve skutečnosti pravým tajemstvím Alberta Velikého. Jako první ze svých děl sepsal pojednání O fyziognomice. Vynikal ve výzkumu hádání z rukou; dokonce se zabýval talismany, zřejmě na základě předchozích významných bádání.

Receptury z oblasti magie (viz) byly značně nedostupné, stejně tak bylo nesnadné je realizovat. To, co je na nich pozoruhodné a ve Velkém Albertovi důležité, je kategorický a velmi ucelený formalismus, nabádající kouzelníka, aby se nerozptyloval a dlouhodobě soustředil svou pozornost na kýžený výsledek. Jde o hodnotnou psychologickou metodu, kdy je člověk při hledání obvykle nesnadno získatelných vzácných materiálů i při provádění komplikovaných rituálů nucen soustředit se na chtěné a právě ono další soustředění se na věc dodává myšlence potřebnou sílu.

Albert (Malý)

Práce Velký Albert získala velkou oblibu. Nemálo lidí proto pojalo myšlenku sepsat dílo, které by bylo jejím pokračováním a stejně dobře se prodávalo, počátkem XIII. století byl tedy publikován Malý Albert. S Albertem Velikým neměl sice nic společného, avšak udělali mu takovou reklamu, že se o jeho autorství nepochybovalo. Pro utvrzení dojmu byla do Malého Alberta přejata některá z tajemství, obsažených ve Velkém Albertovi a doplněna magickými recepturami z jiných sbírek, především pak z Portovy práce Magiae Naturalis, čili Přírodní magie.

Textu Malého Alberta nelze upřít jistou hodnotu. „Paracelsovy talismany", které se v něm nacházejí, mohou skutečně vyvolat efekt. Jsou pojaty s přihlédnutím k planetárním vlivům a inspirovaly Papuse, aby tyto zásady převzal do svého díla Metodické pojednání o praktické magii; planetám přiřadil kovy.

V Malém Albertovi nalezneme i „Oráči Salamandrů", která je vlastně modlitbou. Vysvětluje se tu pojem La Main de Glorie. Nachází se zde rovněž „Zlacený klíč kamene mudrců" - hlavní zdroj všech věcí.