Vznik  psychotroniky

2.6     Psychotronika podle I. Chudáčka, z knihy „Fyzika na pokraji aneb psychotronika", 1998

V roce 1998 se na knižním trhu objevilo dílo Doc. RNDr. Ivo Chudáčka, DrSc. a PhDr. Jiřího Emila Marka nazvané „FYZIKA na pokraji světa aneb PSYCHOTRONIKA". V tomto díle je formulováno další pojetí psychotroniky.

Ivo Chudáček byl významným badatelem v oblasti elektrografie. Možná právě tato skutečnost a jeho experimenty s fotografováním tzv. aury ho přivedly na sklonku vědecké kariéry k psychotronice. Nelze však zanedbat ani obchodní aktivity v oblasti radioniky, kterým dělá jeho kniha dobrou reklamu. Jeho pojetí psychotroniky je naprosto zvláštní, stejně jako nakonec všechny ostatní pojetí, která představují soubory názorů na psychotronickou problematiku vymykající se v určitých částech přírodovědeckým představám.

Psychotronika s duší

Po Kafkově „Nových základech experimentální psychologie", Rejdákově „Průvodci po psychotronice" se s dílem pana Chudáčka a Marka objevuje další teoretický náhled obsahující duchovní spojitosti lidí a přírody. Výraz duchovní je zde na místě v tom smyslu, že psychotronické jevy jsou v jejich pracích vykládány na základě existence duchovního principu, podmiňujícího v člověku psychické schopnosti i jeho vlastní existenci tj. Duše. S tímto principem v člověku souvisí i duchovní princip v přírodě, který nelze označit jinak než Bůh. Zatímco Kafka hovoří naprosto jasně o Boží existenci, Rejdák hovoří o všeharmonizujícím činiteli v přírodě a Chudáček o paralelním vesmíru jako určité virtuální inteligenci. U všech tří je pak primární podstata existence psychotronických jevů v existenci Duše, sekundárně však je dále podmíněna u Kafky existencí tzv. oduší, které je součástí duše a skrze nějž se uplatňuje její vliv na svět včetně interakcí člověka na vzdálenost. Chudáček přebírá toto Kafkovo výchozí stanovisko a dále ho rozpracovává. Rejdák jako sekundární prvek podmiňující psychotronické jevy spojuje s vymezením tzv. distanční interakce, která je nositelem informačních a energetických vlastností hmoty, protože je však u těchto jevů přímé spojení s „mohutností duše" hovoří v souvislosti s člověkem o psychotronické interakci.

Chudáčkova a Markova psychotronika je tedy další koncepcí vývojové větve psychotroniky, kterou jsem nazval „psychotroniku s duší". Tyto koncepce jsou postaveny na duálním základě, který spojuje duchovní (mytologické - duchovědné) principy s principy přírodovědeckými, čímž vzniká zpravidla obecně nepřijatelná teorie obsahující často řadu plodných myšlenek ovšem s nepřijatelnou interpretací.V psychotronice tak již deset let existuje to, co psychologii doprovází od začátku jejího vzniku. Psychologie je i dnes stále rozdělená na „psychologii bez duše" a „psychologii s duší", každý tento směr má své zastánce.

Psychotronika bez duše

Psychologie bez duše se rodí v devatenáctém století, vzniká s procesem osamostatňování od filozofie a stává se skutečnou empirickou vědou. Ústup od pojmu duše je spojen s novými poznatky neurofyziologie, s teorií o vývoji druhu (darwinizmem) a obecně s rozvojem vědy. Věda definitivně ustoupila od metafyzického pojetí světa a stává se pozitivistickou (vycházející ze zkušenosti).

Postavení psychologie bez duše na empirických základech se stává terčem kritiky a předmětem sporů vedených např. vitalisty, obecně duchovědnými stoupenci. Tento spor je v psychologii doprovázen prosazováním protichůdných směrů - přírodovědeckého a duchovědného pojetí psychologie (založené na duchovních principech, např. duši, životní (vitální) síle apod.).

Fyzika transcendentna

"Proti přírodovědecky orientované psychologii se postavil německý filozof Wilhelm Dilthey (1883, 1894), představitel tzv. duchovědné psychologie, profesor filozofie v Berlíně, který o povaze psychologie jako vědy vedl ostré spory zejména s H. Ebbinghausem, zastáncem přírodovědeckého přístupu. Dilthey vyjádřil rozdíl přírodovědeckého a duchovědného pojetí psychologie známou větou: „Přírodní jevy vysvětlujeme, duševní jevy chápeme" (resp. „duševním jevům rozumíme"). V psychologii, tak jako v historii, jde především o objevování „smysluplných souvislostí života", nikoliv o objevování kauzálních vztahů, tyto smysluplné souvislosti určované hodnotami jsou jakousi psychologickou „kauzalitou", přesněji, jsou analogické přírodovědecky pojaté kauzalitě. Proti přírodovědeckému „vysvětlování" je tu tedy postaveno duchovědné „rozumění", které dalo vznik tzv. rozumějící psychologii. Rozumění (či chápaní) v psychologii je založeno na tom, že se za zjevná fakta dosazuje jejich motivace, založená na určité hodnotové orientaci. To umožňuje pochopit, proč člověk učinil to, co učinil, tj. leintmotivy jeho jednání. Tento spor o přírodovědecké či duchovědné pojetí psychologie vedený, jak již bylo uvedeno, zejména mezi Diltheyem a Ebbinghausem poznamenal další vývoj psychologie spíše jen nastolením opakujícího se zpochybňování jejího přírodovědeckého pojetí, které trvá dodnes." [21]

U psychotroniky to bylo opačně. Psychotronika vzniklá v roce 1967 byla svou podstatou na exaktním základě - „bez duše" a v roce 1991 je do ní duše zavedena Z. Rejdákem, tím se v ní otevřel spor podobný jako existuje v psychologii.

Chudáček se neztotožňuje plně s názvem psychotronika, a to co ve své knize popisuje odpovídá jeho požadavku na „Fyziku transcencendentna". Zdůvodňuje to tím, že údajně psychotronika studuje jevy, které leží na pokraji našeho světa a jejich specifičnost je v tom, že se při jejich uskutečnění jedná o zásah do našeho světa ze světa jiného.

Bohužel z obsahu knihy vyplynulo, že celá Chudáčkova psychotronika je postavena na metodě tzv. mentálního dotazu, který přírodovědecky nelze hodnotit za vědecky objektivní.

Jen na subjektivních psychických faktorech člověka nelze stavět psychotroniku jako vědu.

Jak je zřejmé z díla, je Chudáčkova „Fyzika transcendentna" dalším rozpracováním prací F. A. Messmera, K. von Reichenbacha a B. Kafky. S touto skutečností souvisí výchozí terminologický aparát obsahující takové pojmy jako ód, ódomagnetizmus, odusí, Duše ... ale i nové ódomagnetická tekutina, ódomoment, radionika (ódická rezonance).

Chudáčkovo a Markovo dílo je pestrou směsicí názorů, o kterých se můžeme vyjádřit stejně pochybně jako se oni vyjadřují o díle F. Kahudy „... modely éterových částic nebo mentionů nejsou reálnými modely, ale pouhá fantazie. I kdyby tyto spekulace měly částečně pravdu, jsou nepoužitelné, neboť nenavazují na praktické experimentální, reprodukovatelné zkušenosti".

Přitom můžeme říci, že Kahudovy pojmy stejně jako Chudáčkovy vycházejí z jejich subjektivního vnímání a výkladu psychotronických jevů. Copak je rozdíl opíráme-li se o něco co nazýváme eterony a psychony, které generují mentiony, podle Kahudy a nebo ódoatomy a ód, který generuje vibronance, podle Chudáčka. Uvedené pojmy mají mimo jiné stejnou vlastnost v tom, zeje lze přímo detekovat jen skrze lidský subjekt, protože jsou mimo fyzikální principy.

V psychotronice se uchytí jen takový model, který bude navazovat na současné poznání, nesmí být vytržen úplně z kontextu vědy. Takovým modelem se může stát jen koncepce založená na předpokladu reálné existence informace (minimálně v tomto smyslu „tak jako hmota má energetické projevy, tak energie má informační projevy."

Citovaná kníhaje plná subjektivních dojmů, jak řekl jeden můj kolega. Psychotronika však je o subjektivním vidění světa zprostředkovaném psychotronickou interakcí, populárně řečeno mimo naše smysly. Názory v knize jsou jednou interpretací psychotronických jevů z mnoha dalších. Ať je objektivní stav díla a jeho obsahu jakýkoliv opět nám připomíná ožehavý problém psychotroniky a to její neexistující vnitřní aparát, který by tomuto oboru dal jemu specifickou formu.

Chudáček založil laboratoř FYZAP, kde se mu podle jeho slov podařilo dosáhnout plné reprodukovatelnosti psychotronických jevů. Skutečnost je však jiná.

Výchozím pojmem Chudáčkovy psychotroniky pojem je vibronance (pokud pomineme Duši), ten je rovněž základem tzv. radioniky a nakonec i podstaty existence tzv. distančních jevů v oboru psychotroniky (mentální dotaz - radiestézie, proutkařství, aktuální telegnóze atd.). Vibronance je základní vlastností pseudoenergie a pseudoenergie je dosud blíže nespecifikovaná forma energie. Pseudoenergie je zvláštní tím, že přichází do našeho světa odjinud (pravděpodobně z Chudáčkova paralelního vesmíru). Zdrojem vibronancí je např. ód, který je spojován s existencí atomů.

(z knihy: Válek, O.: Psychotronika. Základní teoretická koncepce).