2.1
Vznik psychotroniky podle O. Válka, z knihy „Psychotronika, nová věda"
(1992)
Oldřich
Válek je samostatný badatel v oboru psychotroniky, který jako jeden z mála
obhájil diplomovou práci v oboru psychotroniky.
V
krizových šedesátých letech u nás vznikla snaha legalizovat to čím se
dosud zabývala v západním světě parapsychologie. Použitím přírodovědeckých
metod se měly osvětlit mimořádné jevy vázané k lidské psychice, které
dosud byly nevhodně nazývány paranormálními. Tohoto úkolu spojeného s
objektivní verifikací se ujala tzv. psychotronika. Založili jí českoslovenští
badatelé Ing. Karel Drbal, PhDr. Zdeněk Rejdák a prof. Jaroslav Stuchlík.
Stalo se tak 18. března roku 1967. Toto datum se tím natrvalo zapsalo do
historie psychotroniky.
Termín
„psychotronika" byl převzat z francouzského časopisu Toule la Rádio,
Electronigue-BF-Television č. 192 z ledna 1955, v němž se objevuje článek
nadepsaný „Psychotronique?". Doporučovalo se v něm doplnit technický
slovník tímto novým výrazem, který navrhl Francouz Ferdinand Clerg. Termín
PSYCHOTRONIKA, vyjadřující jednotu psychického a energetického, se rychle
rozšířil a byl přijat i u nás. Zvláštní přírodní jevy projevující
se mimořádnými schopnostmi lidské psychiky spadající do psychotroniky nazýváme
psychotronické jevy.
V
březnu 1967 se rovněž z iniciativy Ing. Karla Drbala a Dr. Zdeňka Rejdáka
sešlo u prof. Jaroslava Stuchlíka několik československých vědců a
ustanovili koordinační skupinu pro výzkum psychotroniky s cílem koordinovat
výzkumnou činnost vědců v této oblasti v rámci bývalé Československé
socialistické republiky. Koncem roku 1969 byla založena sekce pro výzkum
psychotroniky při Komitétu aplikované kybernetiky Československé vědeckotechnické
společnosti.
Psychotronika
této doby je v podstatě chápána jako bionika člověka. Klade si za cíl
doplnit zákonitosti živého i neživého světa novými psychologickými,
fyzikálními a biologickými poznatky, odvozenými z určitých mimořádných
projevů lidské psychiky a dále hledat také praktické důsledky této
problematiky pro člověka. Cíl vytyčený pro psychotroniku nemohl být
realizován na základě stávajícího rozvoje parapsychologie, proto je přehodnocena
a provedena selekce jí zkoumaných jevů, z nichž psychotronika přebírá
oblasti prvotního vymezení své problematiky:
1)
Telepatie - je to komunikace mezi lidmi, která se často projeví pod
vlivem silných citových pohnutek, ale kterou lze stejně dobře vyvolat i v
laboratoři. Telepatie je přenos informací (ne abstraktních myšlenek, ale spíše
obrazových představ) přímo z vědomí jednoho člověka do vědomí jiného
člověka, bez účasti smyslů. Proto je označována jako mimosmyslové vnímání
(extransensory perception - ESP).
2)
Telegnóze - zabývá se poznáváním objektivní skutečnosti a
událostmi vnějšího světa, detekovanými vědomím, přičemž subjekt s těmito
skutečnostmi nebyl ve styku a ani jinak se prostřednictvím známých smyslů
o nich nemohl dozvědět. Známější označení je jasnovidectví, jasnozření
apod.
3)
Psychokinéze — spočívá na principu vysílání dosud neznámé
energie člověkem a nebo využití energie v prostředí vědomím člověka -
receptora, na ovlivnění nějaké mechanické pohyblivé i nepohyblivé
soustavy, tedy k bezprostřednímu konání práce, k dosažení měřitelného
fyzikálního efektu (např. působení na dálku na lehce otočné soustavy
apod.).
4)
Bioterapie -je schopnost člověka předávat vlastní energii
druhému člověku s cílem dočasně nebo i trvale zlepšit jeho psychosomatický
stav. Můžeme hovořit o tom, že psychotronika jako samostatný interdisciplinární
vědní obor zkoumá dálkové vazby mezi organizmy a jejich prostředím a s
nimi spojené energetické i informační projevy.
Jevy
telepatie, telegnóze a psychokinéze byly považovány za hlavní oblast
psychotroniky.
V
červnu 1973 sekce pro výzkum psychotroniky při Komitétu aplikované
kybernetiky ČSVTS zorganizovala první mezinárodní psychotronickou
konferenci v Praze, která se stává významným mezníkem v rozvoji
psychotroniky ve světovém měřítku.
Psychotronika
je definována jako hraniční interdisciplinární vědní obor. Hlavní doménou
psychotroniky a zároveň jejím specifikem je však vznik teorie a zkoumání
distančních interakcí mezi subjekty, subjekty a objekty (živými i neživými).
Psychotronika má od začátku dvojpólový charakter - první fílozofícko-psychologický
a druhý technicko-fyzikální. To jí má pomáhat při utváření komplexní
metody poznávání skutečnosti a objektivních příčin psychotronických jevů.
Obr
2.1 Návaznost
psychotroniky na historická učení a dobové představy
Psychotronika
se zrodila v důsledku historické nutnosti přehodnocení parapsychologie použitím
metod přírodních věd a marxistické materialistické dialektiky.
Psychotronika má hluboké kořeny v lidském poznání, které je z hlediska přírodovědy
pavědecké. Psychotronika přehodnotila historické zdroje „duchovního vědění"
a svým metodologickým přístupem vytvořila základy: novodobé potenciální
vědy.
Psychotronika
má tři zdroje:
1.
Parapsychologie (psychotronika již nevzniká v přímé návaznosti na okultní
učení)
2.
Metavědecká pojetí (metafyzika, mesmerizmus, metapsychika či
metapsychologie)
3.
Přírodní filozofie (jsou učení starých kultur, které vnímají přírodu
jako harmonický nedělitelný celek nejen materiální, ale i duchovní úrovně).
Psychotronika
prosazuje mezioborové vědecké zkoumání interakcí mezi živými organizmy,
jejich vnitřním i vnějším prostředím v energetické a informační rovině,
dále hledá spojitosti s tzv. biologickou plazmou organizmu a distanční
interakcí, která je hypotetickým předpokladem při uskutečnění
psychotronického jevu. Psychotronika uznává spojení hmoty, energie a vědomí.
Integrované studium těchto vnitřních vazeb přispívá k novému chápání
energetických a informačních vlastností člověka i dalších živých
organizmů, životních procesů a hmoty jako takové.
Psychotroniku
definuje jako vědu řešící vztah hmoty, energie, vědomí a distanční
interakce.