|
Rejstřík pojmů Živá voda |
|
|
|
Rejstřík pojmů Živá voda |
|
|
- v šedesátých letech 20.
století se k nám dostala z bývalého SSSR tzv. živá voda, vyráběná podle
Latyševa elektrolýzou. Ta se má hromadit kolem katody, zatímco kolem anody
se hromadí tzv. mrtvá voda. Živá voda měla mít neobyčejně příznivé účinky
na hojení ran, růst rostlin, překyselení žaludku atd. Mrtvá voda naopak
desinfikovala rány, doporučovala se ke kloktání při angině a chřipce. Pro
ošetření ran se doporučovalo napřed ránu vymýt mrtvou vodou (desinfekce)
a pak ošetřit "živou" vodou. Skutečnost byla ovšem jiná, i když
bylo dosaženo nesporně dobrých výsledků. U katody se totiž hromadí kladné
ionty, ale nakonec zde převládají ionty záporné dodávané zdrojem proudu.
U anody je tomu naopak.
Problém je v tom, že výsledky jsou ovlivněny obsahem solí. Čím voda obsahuje více solí, tím více se tvoří u katody sraženiny vápenatých a horečnatých sloučenin, někdy nahnědlých od hydroxydu železa a pH může dosáhnout hodnoty až 11, což může být dobré při překyselení žaludku, ale nikoliv pro rostliny, které většinou vyžadují pH 6 - 7. U anody lze cítit obvykle chlor, který má desinfekční účinky a není tedy divu, že tato voda ničí bakterie. U anody také pH klesá až na 3. Kromě toho je zde problém elektrod. Jako katoda sice vyhovuje nerez, ale jako anoda by měl být čistý uhlík, protože z nerezu se rozpouští chrom a barví roztok žlutě. V ideálním případě by obě elektrody měly být platinové, což si normální lidé nemohou dovolit a voda destilovaná, tak jako to popisuje Petz a kol. Časop. lék. Českých 114, 163, 1975. Další nevýhodou Latyševova
způsobu je, že se roztok zahřívá a je nebezpečí úrazu elektrickým
proudem. Živou vodu lze jednoduše nahradit vodou polarizovanou nebo ozářenou
sluncem a vodu mrtvou desinfekčním 1% roztokem chloraminu na vymývání ran a
zejména spálenin a roztokem několika kapek jodové tinktury na kloktání při
angině. |
|