Rejstřík pojmů 

Oko

 - citlivé čidlo zraku u živočichů, uspořádání i citlivost se řídí podle druhu živočicha (oko rybí, žabí, mouchy). U člověka leží maximum citlivost oka kolem 550 ran, což je žlutozelené světlo. Posouvá se však asi na 500 nm po přizpůsobení tmě. Citlivost oka klesá na 10 % při světle červeném a modrém světle, a pak rychle až na l % a méně při světle fialovém a tmavě červeném. V oku je dvojí druh receptorů - tyčinky, kterých je poměrně málo, reagují jen na světlo a tmu, nikoliv na barvy. Čípky jsou složitější a citlivé jsou k barvám. Jsou po celé sítnici, kromě tzv. slepé skvrny. 

Oko nás zajímá v souvislosti s Reichenbachovými fenomény a tzv. barevným viděním. (viz ód) I barevné světelné zdroje při určité slabé intenzitě ztrácejí vjem barevnosti a jeví se jako bělošedé. Italský inženýr Scotto vysvětluje, že i tyto slabé zdroje někteří lidé vidí barevně proto, že vlastně vnímají harmonickou vlnu, tj. např. typické ultrafialové světlo 300 nm, vnímají jako světlo oranžové o vlnové délce 600 nm. Barevné vidění obrysů některých předmětů při rozptýleném denním světle na tmavém pozadí je podle Elinsona nejspíš optickou iluzí.