Rejstřík pojmů 

Červený drak

- neboli „ďáblova čarodějnická kniha". Datuje se rokem 1521 a náleží k lidové literatuře, jejímž prostřednictvím se šířily al­manachy i recepty z oblasti magie, a kterou obchodníci nabízeli dům od domu. Pokud někdo postrádal oporu a sílu a izolace od okolního světa mu naháněla strach, rád si knihu koupil a uschoval na dně prádelníku.

Červený drak je sbírkou receptur černé magie, té, která se nespokojuje s ochranou, nýbrž útočí. Čtenáře nabádá, aby rozmlouval s mrtvými, kterých si ani tolik neváží jako se jich bojí. Rituály potřebné k dosažení podivných cílů jsou přesně popsány a tomu, kdo je reprodukoval, naháněly zřejmě hrůzu. Vzývaly se v nich pekelné mocnosti, nejmocnější duchové. Kniha obsahuje i „tajemství Černé slepice".

Např. postup „velkého umění, jak promlouvat s mrtvými" - takový člověk se musí přesně o půlnoci dostavit na Půlnoční mši a v okamžiku, kdy kněz při bohoslužbě pozvedá hostii, pronést v duchu, avšak důrazně, následující slova: „Exsurgent mortui et ac mé veniunt." Poté opustí kostel a vydá se na hřbitov, kde nad prvním hrobem vysloví modlitbu, která v knize, z níž jsem převzala tento příklad, není uvedena, pravděpodobně z obavy, aby nebyla zneužita.

Po několika formalitách se musí člověk v okamžiku svítání obrátit k východu a může začít dialog s mrtvým, který se zjeví. 

Červený drak uvádí jména četných pekelných démonů. V Červeném drakovi nalezneme i pasáž popisující výrobu rá­doby magické hůlky. Praví se, kdy, kde a jak ji uřízneme s upřesněním, že musí být rozeklaná. Je zde i pasáž o vzývání pekelných mocností i to, jak s duchy Zla vstoupit do spolku. To se už vůbec nedoporučuje, protože v listině, dotvrzující takové spolčení, stojí psáno: „Slibuji velkému Duchu temnot, že ho po uplynutí dvaceti let odměním za všechny poklady, které mi poskytne, dotvrzením čehož budiž můj podpis XY." Z opatrnosti se v Červeném drakovi doporučuje: obraťte se s touto modlitbou k Všemohoucímu, abyste se vyhnuli riziku, že za dvacet let nebudete zatraceni.

Zesnulí se vyvolávaly dříve hlavně na venkově. Později se rozšířil spiritismus (viz) z USA, hlavně do měst a z něj opět na venkov. Spiritismus je v podstatě totéž, až na to, že se obejde bez rituálů. O další rozšíření spiritismu se zasloužil Allan Kardec (viz).