Rejstřík pojmů 

Biokomunikace 

Pro biokomunikaci je v literatuře nejčastěji používáno termínů: telepatie, telepatický přenos, Extra Sensory Perception, telestezíe, Mental Rádio (U. Sinclair). Při biokomunikaci dochází k distančním interakcím mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a ostatními živými organismy a mezi živými organismy navzájem. Biokomunikace má spontánní, experimentální nebo cílený charakter. Přenos informace může překlenout vzdálenost jak několika metrů, tak několika tisíc kilometrů.

Případy spontánní telepatie, které na sebe upoutaly pozornost jako první, jsou vázány na intenzívní citové prožitky, spojené většinou s nehodou, nemocí nebo úmrtím. Osoba blízká člověku, kterému se něco stalo, prožívá ve formě jasné halucinace současně s ním zážitky, jakoby sama byla průběhu událostí přítomna. Příjem informace může mít i slabší intenzitu, percipient může cítit jen určité zneklidnění s neuvědomělým zaměřením na určitou osobu.

V experimentální telepatii se induktor soustředí na kresby nebo symboly karet, které má percipient od něho vzdálený nakreslit nebo uhodnout. Při kvalitativních experimentech každý z experimentů již sám o sobě je důkazem přenosu informace, např. přijme-li percipient představu shodnou s představou vyslanou induktorem nebo nakreslí-li přibližně stejný obrazec. Při kvantitativních experimentech je mnohokráte vysílán omezený počet symbolů, známý předem jak percipientu, tak induktoru. Nejčastěji se používá tzv. Zenerových karet o pěti symbolech — kříž, čtverec, hvězda, vlnovky, kruh. Zda k telepatickému přenosu došlo, či nikoliv, rozhodne statistické vyhodnocení. Jednou z nejznámějších pokusných osob ve světě pro kvantitativní testování je Čech, pan P. Štěpánek .

Prof. S. Manczarski, prof. I. M. Kogan a prof. A. S. Pressman usilují o vysvětlení dálkového přenosu mezi lidmi na základě elektromagnetických vln. Prof. S. Manaczarski zjistil, že představa obrazce umístěného v impulsátoru, produkujícím elektromagnetické vlny, se přenáší lépe než bez něho. Prof. L. L. Vasiljev zastával hypotézu neelektromagnetickou: přenos se děje za pomoci dosud neznámé energie. Prof. J. B. Rhine vylučoval jakékoli energetické agens. Spontánní telepatie podnítila vědce k soustavnému bádání a výzkumu psychotronických fenoménů. Dálkový přenos informace byl sledován převážně mezi lidmi. Poslední výzkumy však ukázaly, že schopnost k dálkovému přenosu in­formace je přirozenou a běžnou vlastností živé hmoty.

Člověk - živočich

Při dálkových interakcích mezi člověkem a živočichy se může jednat o formu telepatickou, bioterapeutickou a také o dálkový myotransfer. Známé jsou případy zachránění člověka delfíny nebo distanční interakce mezi člověkem a domácím zvířectvem. Už v roce 1927 zjišťoval J. Rothíin synchronní kontrakce svalů ruky mezi příslušnými svaly u zvířat. J. Bradna ovlivňoval kontrakce izolovaného žabího svalu kontrakcemi svalů ruky apod.

Živočich - živočich

Mezi živočichy je známa široká škála dálkových komunikací, které většinou probíhají za pomoci elektromagnetických vln. V našem případě máme na mysli takové komunikace, které se zřejmě uskutečňují mimo tradiční komunikační kanály mezi živočichy. Např. za pomoci EEG bylo u samice králíka možno zjistit, v kterém okamžiku na místě od ní vzdáleném byla postupně usmrcována její mláďata, ačkoliv samice sama neprojevila sebemenší vnější neklid. J. Rothíin pozoroval synchronní kontrakce mezi pohyby kusadel pavouka, požírajícího mouchu, a opodál ležící housenkou. Experimentálně tato pozorování potvrdil L. L. Vasiljev.

Člověk - rostlina

Jestliže při distanční interakci mezi lidmi bylo možno namítnout že se předem mezi sebou experimentátoři domluvili, nebo že si bezděčné vylepšují výsledky, a při experimentech mezi člověkem a zvířaty že se může jednat o podmíněný reflex nebo o nacvičenou nápovědu, třeba mezi pánem a psem pak všechny tyto námitky odpadají při experimentech s dálkovým přenosem infor­mace mezi člověkem a rostlinou. Rostlinu nelze ani podplatit, ani jí něco sugerovat, aru u ní nelze vytvořit podmíněný reflex. C. Backster, americký specialista na lžidetektory, zjišťoval změny elektrického napětí na povrchu listu po zaliti a zpoždění změny elektrického napětí v horních Uštech. Přitom zjistil, že rostliny projevují určitou základní percepci (primary perception): jinak reagovaly na to, co je pro ně příznivé ("jdeme je zalít") a jinak na to, co by je mohlo potenciálně ohrožovat (jdeme jim utrhnout, spálit list apod.). 

Při experimentech bylo zjištěno, že rostlina rozliší, kdy např. po zapálení zápalky bude následovat popáleni listu, a kdy ji chceme jen postrašit. V druhém případě se neprojevila žádna reakce. Dokonce byla zaznamenána shoda mezi změnami elektrického napět, na povrchu listů s dobou, kdy experimentátor přemýšlel, jakým negativním způsobem bude rostliny stimulovat (»týrat«). Po autorovi těchto experimentů se užívá termínu Backsterův fenomén.

 Jiný charakter mají experimenty, při kterých se ovlivňuje růst rostlin, nebo klíčivost semen, např. přikládáním rukou nebo soustředěným pohledem. Tyto interakce jsou závislé na psychosomatickém stavu experimentátora; např. v době somatické nemoci - chřipky, lze rukama negativně ovlivnit růst a právě tak i při stavech stresu a deprese.

Živočich - rostlina

C. Backster dále zjistil, že rostlina reaguje i na zabíjení živočichů v její blízkosti, a to i tehdy, kdy se usmrcování děje pomocí přístrojové techniky bez přítomnosti člověka. Např. automatický přístroj vrhal v různých intervalech do vařící vody krevety. Rostlina na to opět reagovala změnou elektrického napětí listů. Po určitém větším množství usmrcování, mezi 80 — 100 případy, reakce na tento děj vymizely. Rostlina reaguje i na rozbití oplozeného slepičího vajíčka a rovněž i oplozená vajíčka reagují při rozbíjení mezi sebou.

Rostlina - rostlina

Výše zmíněné experimenty dovolují předpokládat, že dochází k distančním interakcím i mezi rostlinami. A. G. Gurvič (1923) umístil kořen cibule do svislé skleněné trubice v kovovém obalu. Na jednom místě byla trubice přerušena, takže tento úsek kořene se dostal do přímého kontaktu s vnějším prostředím (detektor). Špičku kořene jiné cibule namířil v horizontální poloze proti tomuto místu (vysílač) po dobu 1-5 hodin. Pak provedl histologický řez v dané oblasti obnaženého kořene (svislého) a po rychlé fixaci spočítal počet buněk na straně ozářené a na straně opačné. Zjistil, že na ozářené straně je buněk více. Když byla mezi detektor a vysílač umístěna skleněná destička, jev nenastal. Gurvič dospěl k závěru, že se jedná o U V paprsky s vlnovou délkou 190 - 250 nm. Jejich intenzita byla odhadnuta na 100 fotonů/s.cm².

Distanční interakce na buněčné úrovni a v níže organizované živé hmotě

Prof. V. P. Kaznačejev experimentálně prokázal dálkovou mezibuněčnou elektromagnetickou interakci mezi dvěma kulturami tkání při působení na jednu z nich faktory biologického, chemického nebo fyziologického charakteru s typickou reakcí druhé (intaktované) kultury ve formě »zrcadlového« cytopatického efektu, což naznačuje, že buněčný systém je jako detektor modulačních zvláštností elektromagnetického záření. Jestliže v kontaktované části buněčné tkáně vyvoláme např. dělení buněk, probíhá dělení zrcadlově v nekontaktované části; jestliže kon­taktovanou část zabijeme, umírá i nekontaktovaná. Tento přenos komunikace lze vyvolat mezi buněčnou tkání stejného druhu od téhož jedince, např. mezi jaterní tkání, ale ne již mezi jaterní a plicní nebo mezi buněčnou tkání jaterní od různých jednotlivců, protože tyto buňky mají svou specifickou, diferencovanou funkci. Naopak při některých experimentech s rakovinnými buňkami se ukázalo, že došlo i ke komunikaci mezi rakovinnými buňkami z různých orgánů a od různých jednotlivců, a to zřejmě proto, že tyto buňky již postrádaly své původní specifické funkce.

C. Backster rovněž zjistil dálkovou primární percepci mezi oddělenými bakteriemi stejného druhu. Např. když bakteriím obsaženým v jogurtu (Lactobacillus vulgaricus, Streptococcus thermophilus) přidal živnou půdu - mléko, nastalo množení nejen v baňce takto přímo pozitivně stimulované, ale i v baňce, kde byla druhá část jogurtu, přestože tam živná půda nebyla přidána. Opačný efekt, negativní, smrtící, nastal v obou baňkách, jestliže se do jedné z nich přidal alkohol. U tohoto druhu bakterií registroval stávající technikou dálkovou vazbu až na vzdálenost 20 m.

S dálkovým přenosem informace musíme počítat jako s neoddiskutovatelnou vlastností živé hmoty. Stupni organizovanosti živé hmoty odpovídá úroveň kvality obsahu přenášené informace. Např. interakce mezi buněčnými tkáněmi nebo bakteriemi jsou v podstatě binární: vyvolané množení u jedné části vyvolává množení u sesterské části. Proti sobě stojí buňka a buňka, úroveň stejné kvality, na které probíhá reakce na stupni ne-ne, ano-ano. Při Backsterových experimentech člověk-rostlina stojí na jedné straně člověk, který však již může svůj pozitivní nebo negativní vztah k rostlině modifikovat do mnoha forem - zalít, překopat zeminu, otevřít okno pro čerstvý vzduch nebo pálit listy, stříhat je, polít kyselinou apod. Odezva ze strany rostliny na pevný úmysl člověka, po kterém vždy následuje akce, je však opět binární. Rozmanité varianty činnosti ze strany člověka pro sebe rostlina přijímá ve formě redukované informace na ano (dobré), na ne (zlé). Komplikovanější jsou pak informační vztahy mezi člověkem a zvířaty a zcela specifické mezi lidmi.

Lze říci, že tak, jak je svébytné vědomí, které je u člověka propojeno s jeho hmotnými a energetickými pochody, je svébytná i informace vysílaná člověkem. Nesou ji různé energetické formy a hmotné projevy, generované lidským organismem. Živý organismus, v našem případě člověk, je schopen je obdařit novou kvalitou, vtiskovat jim informaci. V naší době, kdy jsme svědky převládajícího rozmachu radiotechniky a televize, a kdy je energií využíváno výhradně k přenosu informací, by nás u psychotronických jevů nemělo zarážet, že se setkáváme s něčím podobným. Při posuzování přenosu informace na tisícikilometrové vzdálenosti nelze vystačit s primitivní představou založenou na obdobě s emitujícím kmitajícím dipólem, tj. např. s rozhlasovou vysílající stanicí, avšak přesto není důvodu vybočovat z rámce dosavadních fyzikálních znalostí.