|
- je
pomocná diagnostická metoda, která využívá kromě informací, získaných
pomocí tradičního rozsahu smyslů a verbální komunikace s
pacientem, i schopnosti lidského organismu lokalizovat na biologickém
objektu změny ve struktuře vnějších a vnitřních energetických
polí, souvisejících se začínající nebo probíhající patologií,
případně ještě využívá rozvinuté nebo méně rozvinuté
biotelegnostické schopnosti člověka.
Pro
biodiagnostikování se v literatuře používá rovněž termínu
radiesthesie, protože biodiagnostik užívá často podobných pomůcek
jako při biolokaci.
Při
biodiagnostikování dochází k distanční interakci mezi člověkem a
živými organismy ve vnějším prostředí.
Biodiagnostikování
se provádí převážné pohybem ruky v okolí organismu, nebo se diagnóza
určuje pomocí různých druhů indikátorů (pendlu, virgule apod.).
Zdokonalená měřicí technika potvrdila, že energetické formy,
generované lidským organismem a distančně detekované, nesou
informaci o zdravotním stavu organismu. Např. vyvinutím čidel na měření
subtilních magnetických polí bylo umožnéno zkonstruovat
magnetokardiograf. Magnetokardiografie je přesnější než tradiční
EKG, neboť zachycuje změny na srdci již v době, kdy EKG často ještě
informaci neposkytuje. Biodiagnostik rovněž vychází z konkrétních
fyzikálních změn, které vyciťuje např. rukou v okolí těla, a to
mu často umožňuje zachytit teprve rozbíhající se patologii. Ta zatím
nemusí být pacientem subjektivně vnímána; nelze ji určit ani přístrojovou
technikou, ani na základě symptomů. Biodiagnostikování bez přítomnosti
pacienta nebo prováděné pomocí induktoru (fotografie, předmětu), případně
pomocí poskytnutí jiné informace (jména, věku pacienta), spadá do
oblasti biotelegnose. Do jisté míry jako biodiagnostikování můžeme
zařadit i určování diagnózy pomocí moče, a to v tom případě,
kdy moč hraje úlohu induktoru, tak jak tomu bylo u úspěšného
biodiagnostika Jana Mikoláška.
|
|
