Rejstřík pojmů 

Bioaktivace 

Pro bioaktivaci se v literatuře používá termínu: nen-grafie (vytváření obrazců na materiálech, expozice fotografického filmu), materializace, ideoplastie (vznik nových struktur, objektivně zachytitelných fotografickou metodou), Poltergeist fenomény, Schpuk fenomény, které po sobě zanechávají viditelné stopy přetrvávající dlouhodobě nebo dočasně.

Při bioaktivaci dochází k interakci mezi člověkem a živou hmotou v prostředí (některé formy bioterapie, ideoplastie); mezi člověkem a neživou hmotou v prostředí (např. exponování odstíněného fotomateriálu, aktivace vody rukama, působení rukama na klíčivost semen, Uri Geller fenomén); mezi člověkem a prostředím (ukládání informací do informačního pole, odečítání informace z informačního pole a vizualizace informací z informačního pole - materializace).

Bioaktivace má spontánní charakter, cílený charakter nebo experimentální charakter.

Termín bioaktivace jsme definovali tak, aby v sobě zahrnoval i fenomény zřídka zkoumané a v naší kulturní oblasti zřídka se vyskytující, např. materializace.

Změny po bioaktivaci nejsou vždy měřitelné; lze je zjišťovat zprostředkovaně. Např. tzv. aktivovaná voda pozitivně stimuluje klíčivost a vzrůst rostlin (V. Patrovský). Lze měřit změny povrchového napětí vody. Mezi experimenty s aktivací hmoty bychom mohli zařadit tzv. Uri Geller efekt, ohýbám a lámání kovových předmětů pouhým hlazením, opakovaný i některými fyziky, Japoncem Seki-Guchi Jun a řadou japonských dětí. Strukturální analýzy takto aktivovaných materiálů se vyznačovaly některými neobvyklými anomáliemi, např. nárůstem velkých krystalů v místě zlomu apod.

Zajímavé jsou experimenty s ovlivňováním aktivní vrstvy filmu, a to buď přímo nebo přes objektiv fotoaparátu (Ted Serios). Po vyvolání lze na filmu objevit obraz vědomé představy (např. domu), nebo obraz korespondující se silnou paměťovou stopou. Pomocí filmu lze rovněž zachytit různé bioluminiscence, ke kterým dochází při biotelekinetických experimentech. Při určitém psychicky namáhavém výkonu lze zjišťovat na pásce filmu kolem hlavy expono­vaná místa, která např. přiléhala ke spánkům a k zátylku (N. S. Kulagina).

Od poloviny šedesátých let tohoto století se píše o fenoménu Raudive, tj. o možnosti zachycovat na magnetofonové pásky »neslyšitelné hlasy« (jakousi formu podprahových vjemů).