Rejstřík pojmů 

Astrologie 

Astrologie je definována jako umění předpovídat události z postavení planet. Má se zakládat na znalosti jejich vlivu na individuální či kolektivní lidské počínání.

Typy astrologie

První, která se týká osudu jednotlivce, se nazývá „soudnou astrologií" a druhá, týkající se kolektivů, lidí a národů, nese název „světová astrologie", která usuzuje souvislosti mezi pohybem nebeských těles a světovými či kolektivními událostmi, jako jsou války, revoluce, mír a prosperita, epidemie nebo pohromy.

Astrologické prvky lze nalézt už u Sumerů. Středomořskou astrologii vytvoři­li Chaldejci. Jde o astrologii praktikovanou v tzv. západních zemích, existují však i astrologie jiné. Lidé si zřejmě brzy usoudili, že se postavení hvězd mění a s ním i události a lidské skutky.

Předpokládá se, že se astrologie od Chaldejců dostala do Egypta, kde dosáhla mimořádného rozkvětu. Všechna náboženství starobylého Egypta se totiž opírala o hvězdné jevy.

Jelikož Řekové měli ve zvyku zdokonalovat své vzdělání a kul­turu studijním pobytem v Egyptě, převzali i astrologii. Věštec­kou védu obohatili o vlastního ducha, především pokud jde o znamení zvěrokruhu a názvy planet. Vztah mezi zvěrokruhem a řeckou mytologií je natolik krásný a hluboký, že z něj dodnes čerpáme především výklad jednotlivých znamení. Názvy zname­ní zvěrokruhu i planet pocházejí z řečtiny, i když během doby je ovlivnila také latina.

Astrologie se velmi rychle rozšířila z Řecka do Itálie, pak do celé západní i střední Evropy a nakonec i Evropy východ­ní, kde se znovu vynořila tzv. keltská, galská a další astrologie. Není však jistota, že to jsou sku­tečně původní astrologie, vycházející z pevných a ověřitelných základů, později přejaté různými národy a pak zapomenuté.

Svou astrologii mají také v Indii, v Číně, nemluvě o těch, jež se zrodily řekněme v Americe v době, kdy tento kontinent patřil domorodým Indiánům.

Astrologie během staletí

Středověk, silně poznamenaný náboženstvím, astrologii a astrology pronásledoval; tím spíše, že měla mnoho společného s astronomií - skutečnou vědou.

Všichni vládci XVI. století měli vlastního astrologa, s nímž se radili o správném postupu ve státnických záležitostech. Tato zvyklost se tradovala od dob zrodu astrologie, avšak jména vel­kých astrologů, zastávajících tak důležitou roli známe přesněji až od XVI. století. Ví se např., že astrolog Ludvíka XI., krále fran­couzského, se jmenoval Galeotti; astrologem Kateřiny Medicejské byl Cosimo Ruggieri; uvádí se rovněž jména jako Cardan, Tycho de Brahe, Kepler, kteří byli zároveň astronomy, astrology i vědci.

V XVIII. a XIX. století musela astrologie ustoupit ze svého výslunní, nicméně nezanikla.

XX. století zaznamenává její nový, velmi bohatý a plodný rozkvět. Je však používána pod jiným zorným úhlem a k poně­kud jiným účelům, než tomu bylo kdysi. Dnes je dostupná pro všechny, od toho nejbohatšího a nejmocnějšího člověka až po největšího ubožáka; od nejkultivovanější a nejvzdělanější osoby, po její pravý opak.

V posledních letech upřela veřejnost svou pozornost na něko­lik astrologií, z nichž nejznámější je čínská.

Hvězdné vlivy

Zaslouží si astrologie svou pověst a má skutečně takovou hodnotu? Nikdo nemůže popřít, že vesmírem krouží síly, ať už jsou nazývány jakkoli, které mají jistý dopad na vše pozemské. Hypotetickou konstrukci, nazývanou astrologií, bylo možné vy­tvořit tím, že se stanovila a pojmenovala určitá hvězdná či pla­netární seskupení a byly jim připsány obecné charakteristiky.

Astrologové tvrdí, že hvězdy radí, ale nepřikazují. Spoléhat v jejich všemohoucnost by bylo ošidné. Sklony, jež jsou v každém z nás a jimiž se osobnosti navzájem odlišují, jedince ženou podle pohybu planet kupředu, případně brzdí. Jelikož však jsme nadáni nezávislou vůlí a rozumem, jednáme podle vlastního uvážení.

Moderní věda dosud neprokázala existenci hvězdných vlivů, o nichž hovoří astrologie, upustila však od jejich popírání; při­pouští dokonce, že nekonečné projevy hmoty jsou pouze různý­mi formami vesmírné energie. Lidské bytosti budou vždy dávat přednost jednotě před pluralitou, a právě prostřednictvím této záhadné jednoty jsou bytosti ve spojení s hvězdami.

V minulosti byla astrologie natolik vlivná, že jsou o ní zmínky ve všech jen trochu důležitých textech. Platón studoval vliv Mě­síce a Slunce na vznik pohlaví. Dante pravil: „Moudrý člověk je pánem svého osudu jen tehdy, podaří-li se mu být v souladu s kosmem." Astrologii nazývá „nejušlechtilejší z věd".

Dnešním posláním astrologie je pomáhat nalézat cestu, po­chopit život, mít jasno v osudu, milovat jej, ocenit a vychutnat.

Od dalekohledu k počítači

V dávné minulosti se astrologie provozovala tím způsobem, že se nebeská tělesa pozorovala dalekohledem a úhly mezi nimi si astrologové měřili sami. Časem se upustilo od přímého pozo­rování, protože nebe není každou noc dostatečně jasné. Odbor­níci shromáždili výsledky pozorování a sestavili tabulky, které přímé pozorování dostatečně nahrazují.

S nástupem počítačů se práce ještě více zjednodušila; astrolo­gické „výpočetní programy" dokáží zkrátit dobu, jinak nutnou ke studiu, bádání a výpočtům.