Klasifikace psychotronických jevů  podle distanční interakce

Distanční interakce člověk — informační vlastnosti prostředí

Děje se distanční interakcí v rovině informační a je spojena s „informačním" jevem telegnoze.

Telegnoze — poznávání na dálku, jasnovidnost — je takové vnímání objektivní reality, ke kterému jsme nedospěli na základě známých schopností našich smyslů, ani logickou úvahou. Lze tak vnímat na dálku určité události, jevy, předměty atd., které umožňují člověku poznávat jejich vlastnosti a stavy. Děje se tak přímo nebo po dešifrování symbolického vidění. Od telepatie se tato forma liší tím, že se neuskutečňuje v interpersonálním vztahu, nýbrž jako vztah jednotlivce k určité věci nebo určitému jevu; telegnoze může však také s lidským subjektem souviset a sdělovat nám něco z jeho minulosti nebo současnosti.

Telegnoze může mít v zásadě tři formy: 

1. poznávání minu­lého — retrokognice, 

2. poznávání budoucího — prekognice, 

3. poznávání současného — aktuální telegnoze (anebo prostě telegnoze).

Experimentální praxe psychotroniky v oblasti telegnóze vede k předpokladu existence informačních vlastností prostředí (in­formačního pole) jako určitého „agens" schopného uchovávat objektivní záznam dějů odehrávající se v přítomnosti, ať již jsou vázány na živou nebo neživou hmotu. Odečítat informace z tohoto pote může organismus na určitém stupni vývoje za vhodných specifických podmínek. Při odečítám informací z informačního pole hraje nemalou roli sugesce, autosugesce, vzdělání a kulturní tradice, z nichž médium pochází.

Retrokognice — je pak pojeni označující způsob komunikace člověka s informačním polem cestou distanční interakce.

Prekognice — optimální zhodnocení a zpracování informací minulých i současných (vyjmutých z informačního pole) na nevědomé úrovni.

Aktuální telegnoze — proces, v němž se prolíná komunikace s Informačním polem a přímé distanční spojení, tj. vnímání okamžité, bezprostřední skutečnosti.

V této rovině lze rovněž tvůrčím způsobem apli­kovat poznatky z jógy, pokud praktiku tohoto rázu provádí člověk sám bez cizí pomoci, např. ve vlastní autohypnóze.

Všechny výše zmíněné distanční interakce mají různou intenzitu projevu, většinou byly předmětem studia tehdy, když jejich intenzita měla nadprahovou hodnotu. Dnes za pomoci stávajících registračních zařízení můžeme již některé z nich zkoumat na úrovni podprahové, aniž jsou subjektem vědomě vnímány. 

Psychotronické interakce neprobíhají izolovaně, jsou determinovány řadou vnějších faktorů bezprostředního, ale vzdálenějšího vnějšího prostředí. Např. vlivu slunečních protuberancí, magnetických bouří apod., o nichž již nikdo nepochybuje. Tento fakt zapříčiňuje náročnost zkoumání vlastních distančních interakcí a ukazuje, proč je psychotronika inter­disciplinární vědou. 

Podle:

Válek, O.: Psychotronika, nová věda. 1. Vyd. Vl. vyd., Jesenice, 1992, /99/s. s. 20