Karl von Reichenbach (Karel Ludvík, svobodný pán z Reichenbachu)

(*12.2.1788, Stutgart - + 19.1.1869, Lipsko)

Karel Ludvík, svobodný pán z Reichenbachu se narodil 12.2.1788 ve Stuttgartu v rodině knihovníka, která byla spřízněna s rodinou básníka Fridricha Schillera, Na univerzitě (Karlschule) v rodném městě mu přednášel též vynikající profesor geologie a hlavně paleontologie Georges Cuvier, známý svou katastrofickou teorií.

Setkání s hrabětem Hugo Františkem Salmem ve Vídni v roce 1818 a jejich společné zájmy přivedly Reichenbacha do Blanska, kde se od roku 1821 ujal správy salmovských železáren. Značně je zvelebil, zavedl nejmodernější metody a tím oddlužil celý podnik. Problému se věnoval komplexně. Věděl, že nejdůležitějším základem provozu hutí je těžba železných rud (hlavně v okolí Rudic u moravského krasu). Proto do roku 1832 (tedy před 160 lety) sestavil pro široké okolí Blanska (od boskovické brázdy na západě až do středu Drahanské vrchoviny na východě) první geologickou mapu na Moravě vůbec v měřítku přibližně l; 100 000. Byla uveřejněna o dva roky později ve Vídni s vysvětlujícím textem.

Všechny vydané exempláře mapy byly ručně kolorovány. Při tehdejší nevalné kvalitě topografického podkladu je vymezení rozlišovaných hornin velmi přesné a v hlavních rysech se dosud nezměnilo. Mapa je doprovázena geologickými řezy krajinou, které velmi správně ilustrují tektonickou stavbu území, ale též stratigrafickou kolonkou jako u nejmodernějších map. Všechny jednotky jsou správně časově zařazeny a srovnány s obdobnými jednotkami v Německu a v Anglii. Musíme si uvědomit, že v době vydání „Geognostische Darstellung der Umgebung von Blansko" začal teprve proslulý Joachim Barrande sbírat zkameněliny v okolí Prahy a „prvohory*' ještě nebyly členěny na kambrium, ordovik, silur, devon, karbon a perm (Barrande v létech 1846-81 nazval ve svém díle o zkamenělinách vrstvy „silurským systémem", i když je přítomno kambrium až devon). Reichenbachovu genialitu si uvědomíme, když zjistíme, že celá tato geologická studie byla výhradně účelová, aby pomohla vyhledávání ložisek železných rud a jejich dobývání.

V Blansku se zabýval destilací dřeva. Podařilo se mu extrahovat jako prvnímu parafín a kreozot. S Reichenbachovým jménem je spojena též výstavba v té době největšího a nejmodernějšího cukrovaru v Rájci. Cukr byl získáván z cukrové řepy. Za tyto úspěchy byl vyznamenán. Byl též členem několika učených společností.

Dne 15. 11. 1835 dopadl do okolí Blanska meteorit. Jeho nález vedl Reichenbacha ke sbírání a studiu hlavně kovových meteoritů, o nichž pojednal ve zvláštních pracech v létech 1850 a 1863.

Svou praktickou činností získal značné jmění, za něž si koupil mimo jiné též zámek Reisenberg v Dolním Rakousku. Po neshodách s hrabětem Salmem odešel roku 1840 z Blanska na zámek Reisenberg, kde se věnoval sbírání meteoritů, ale především výzkumu senzibilů a síly „ód". Tyto výzkumy vedly však k roztržkám s většinou jeho známých a přátel, V létě roku 1868 chtěl v Lipsku své výzkumy síly „ód" obhájit - onemocněl však zde a zemřel 19. 1. 1869. Teprve dnes budou patrně doceněny všechny výsledky jeho osmdesátiletého života. Jako téměř polyhistor zasáhl nejen do technických a přírodních věd, ale též do filozofie.

RNDr. Jaroslav Dvořák DrSc., Český geologický ústav