Stanislav Hruda

- narodil se 12.2.1924 v Prostějově. Vyrůstal v Prostějově, Úvalně a v Krnově společně s rodiči Marií a Čeňkem a sourozenci Věrou, Líbou, Milošem a Jirkou. Do školy chodil v Úvalně a v Opavě. Maturoval v roce 1943 na obchodní akademii v Prostějově. Totálně byl nasazen v továrně Wikov v Prostějově.

Po válce pracoval na Národním výboru v Krnově, později na Krajském národním výboru v Ostravě. Jako voják základní služby se zúčastnil bojů s banderovci na Slovensku. Je nositelem několika československých vojenských vyznamenání. V Československé armádě byl až do roku 1958 a dosáhl hodnosti majora. V době svého povýšení do této hodnosti byl nejmladším majorem tehdejší československé armády. V armádě působil v jejím kartografickém ústavu a je autorem celé řady mapových listů na celém území tehdejšího Československa.

Od roku 1958 pracoval jako důlní měřič na dole President Gottwald v Horní Suché, později na Generálním ředitelství OKD a Imge jako báňský inspektor. Externě učil na hornické průmyslové škole v Ostravě. V době činnosti na KNV v Ostravě se seznámil se svou manželkou Olgou, rozenou Košťálovou. Spolu vychovali jediného syna Pavla. Manželka v roce 1997 na podzim po těžké nemoci zemřela.

V sedmdesátých letech lokalizoval v Ostravsko-karvinském revíru desítky zapomenutých a zasypaných důlních děl. Jeho metoda pomocí virgule byla nejspolehlivější, nejpřesnější, nejrychlejší a nejlevnější.

Na vysvětlení: Několik hodin před oslavami “Dne horníků” se propadlo jeviště do špatně zajištěné zapomenuté staré šachty. To bylo pro vedení OKD signálem, že je zde reálné nebezpečí dalších podobných událostí, které by už nemusely dobře skončit. Celá řada skrytých důlních děl byla totiž na veřejných prostranstvích nebo místech s přístupem veřejnosti. K dispozici bylo pouze přibližné určení místa – tady někde. S velkou přesností lokalizoval polohu těchto děl a určil i mocnost ucpávky, případně přítomnost kaveren. Kontrolní vrty vždy potvrdily přesnost jeho údajů.

Proutkařství se stalo jeho největším koníčkem. V hledání studní, geopatogenních zón a starých důlních děl pomocí virgule byl uznávaným a úspěšným odborníkem. Terénní práci veřejně předvedl v r. 1979 ve filmu “Kouzelný proutek” natočený Jitkou Pistoriusovou. V té době většina proutkařů tajila svoji práci. Ochotně vysvětloval a zasvěcoval do tajů na proutkařských kurzech pořádaných CKM SSM na Živohošti v letech 1986 - 87. Poté z Rudolci, kde školení v roce 1992 bylo ukončeno kvalifikační zkouškou. Z 543 kurzistů zkoušku složilo 22 osob. Za tímto účelem sepsal učební a zkušební text. Učebnici uznalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Klubu virgule Liberec byla udělena akreditace pro obor 904 528 – proutkařství, s právem vydávat osvědčení.

Zemřel nečekaně dne 8.5.1998 v ranních hodinách.

Jan Vlasák