Rejstřík pojmů 

Kirlianova elektrografie

 - Semjon a Valentina Kirlijanovi tuto metodu rozpracovávali od poloviny 30. let 20. století speciálně pro prsty, končetiny a rostlinný materiál. Používal vysokého napětí z induktoru, později z tranzistorového generátoru, jehož "živý" konec se připojil ke kovové desce, na kterou byl položen fotografický papír nebo film emulzí navrch. Na tento povrch byly přiloženy prsty nebo list zatížený slabým sklem. Při dostatečně vysokém napětí nebylo třeba u ruky připojovat druhou elektrodu, u listů však ano. Výboj byl o nízké frekvenci, proud byl nepatrný, takže nehrozilo žádné nebezpečí, subjekt však cítil slabé mravenčení. Výboj vycházel z bodů zvýšené vodivosti a z jeho charakteru se soudilo na emoce, únavu, schopnost léčit, opilost apod. Expozice, která trvala 5 až 10 s, musela ovšem být prováděna ve tmě, což byla značná nevýhoda. 

 Snímky jsou charakteristické tím, že:

- vnější obrysy inertního předmětu jsou ucelené; veškerý živý materiál je obklopen nepravidelným a třpytným polem

- kolo utrženého listu se zmenšuje a bledne v závislosti na po­stupném odumírání

- obraz prstu člověka se mění podle jeho zdravotního stavu.

Uvedená pozorování vyvolala četné reakce, od nadšených až po kritické. Původ a význam tzv. „efektu Kirlijanových“ nebyl dosud s jistotou objasněn.