Rejstřík pojmů 

Fludd

Zpět na rejstřík

 - Robert Fludd se narodil v Bearsteadu (Kent) v Anglii roku 1574. Byl pátým dítětem sira Thomase Fludda, zastávajícího důležitou funkci za vlády královny Alžběty I.

Robert se plně věnoval vzdělání, především v oxfordské St. John College, kde dostal přezdívku „Badatel". Studoval teologii, filozofii, matematiku, antickou i orientální literaturu a medicínu. Při studiu objevil kabalistické, hermetistické, alchymistické autory a nadchnul se dílem Paracelsa.

V letech 1598-1603 cestoval po Evropě. Zasvětil se Růžovému kříži (lóže Rosenkreuzerů). V roce 1605 získal doktorát medicíny v Londýně. U svých pacientů používal psychologické a magnetické léčebné metody, které mu zajistily značnou klientelu.

V roce 1616 publikoval svou první práci, nazvanou Apologia neboli Apologie bratrstev Rosenkreuzerů. Jedná se o obhajobu členů zmíněného bratrstva, což vyvolalo podezření krále Jakuba I. Reakcí na toto dílo je hodně. Obzvláště Kepler kritizoval Fluddovu koncepci světa a Gassendi zase jeho alchymistické teze. Fludd byl však člověk zanícený a přesvědčený a to z něj učinilo schopného polemika. Když napadl Keplera, zaútočil na něj Gassendi a pokoušel se zesměšnit jeho kabalistické teorie, neboť sám zarytě obdivoval Paracelsa a Agrippu.

Je možné, že Fludd sehrál určitou roli v událostech, které vedly k vytvoření anglického spekulativního svobodného zednářství. Zemřel 7. září 1637.

Filozofie Roberta Fludda silně ovlivnila mnoho učenců své doby, především velkého básníka a filozofa Johna Miltona, autora Ztraceného ráje.

Robert Fludd po sobě zanechal rozsáhlé dílo a nový myšlenkový proud. Vytýčil panteistickou tezi spočívající v existenci nenávisti a lásky. „Bůh," tvrdil, „vytváří z lásky světlo, z nenávisti tmu. Je to právě světlo božskosti, které osvěcuje moudrého a povznáší ho. Bez něho zůstane připoután k hmotě."

V lékařství Fludd hledal, stejně jako Paracelsus, „všelék". U nemocného se nezajímal pouze o tělo, ale také o jeho duši. Snažil se ověřit vlastní filozofické teze, zakládající se na manichejské myšlence dvou sil, dobra a zla, které bojují o vládu nad světem. Věřil v existenci magnetismu, v účinek na dálku, v utajenou podobnost mezi makro a mikrokosmem. Byl to logicky uvažující a jednoduchý člověk, v každém případě však průkopník ve svém oboru.

Jeho teorie magnetismu se zakládá na spojení koncepcí Para­celsa a Fluddova učitele a současníka Williama Gilberta, jehož dílo De Magnete detailně zkoumal.

Prostřednictvím dualismu světla a tmy Fludd vysvětloval jevy sympatie a antipatie, jež panují mezi všemi bytostmi a ovládají vzájemné působení substancí. Pokud dvě různá těla vydávají své záření a mají při tom stejný původ, pak podle Roberta Fludda pociťují dotyční vzájemné sympatie. Jsou-li však paprsky proti-kladné, lidé se odpuzují. Sympatie a antipatie jsou řízeny dvěma protikladnými silami božství.

Magnetismus vysvětluje Fludd následovně: „Nebe je teplý, mužský a kladný pól, Země je pól studený, ženský a záporný. Člověk reaguje jako skutečný magnet. Krev jednoho člověka se může snášet s krví jiného, stejně jako magnet jednoho dolu může zasáhnout rudu v jiném dole."