Klub psychotroniky a UFO

Exorcismus (řecky – vyhánění) je náboženský úkon, při kterém se z lidí, zvířat i věcí, které jsou označovány za posedlé, vyhání ďábel nebo jiné zlé síly. - viz démonologie Tyto úkony jsou součástí obřadu v mnoha náboženstvích.

Starověká náboženství

Představa, že člověk, zvíře, nebo věc je posedlá zlým duchem, je velice stará. Pozůstatky těchto představ lze nalézt dodnes v šamanismu, helénské kultuře a také v židovství.

V hinduismu se posednutí duchem považuje za svatý stav, protože do člověka vstupuje bohyně Kálí. Věřící posedlé prosí o požehnání. Pokud ale do určité doby Kálí zase neodejde, tak je povolán místní vymítač, který má za úkol ducha z těla vyhnat.

Islám

V Koránu se hovoří o lidech posedlých zlými bytostmi. Prorok Mohamed a jeho stoupenci vyháněli tyto zlé bytosti pomocí veršů z Koránu a prosbami k Alláhovi. Podle islámské víry může člověka posednout kromě démona či ďábla také džin. Džin se považuje za inteligentní ohnivé stvoření.

Buddhismus

V tomto náboženství jsou prováděny náboženské úkony či rituály, které chrání před nebezpečím a samozřejmě má také za úkol vyhánění vlivů zlých sil. Na Srí Lance se dodnes používá jako obrana proti zlu či nemoci, takzvaný ďábelský tanec.

Taoismus

V tomto náboženství vykonávají exorcistické obřady kněží, kteří jsou rozděleni do různých řádů. Podle těchto řádů mají moc nad různými démony. Mezi obřady patří i očištění prokletého domu nebo uzdravování nemocného.

Z hlediska psychiatrie žádný stav posedlosti neexistuje. Stav posedlosti má za příčinu duševní choroba, následkem poškození nebo poruchy mozku. Pokud nemoc není správně léčena, stav postižených se ještě zhorší. Je řada případů, kdy exorcisté ignorovali zdravotní stav postižených a ti následkem tzv. vymítání, spojeného s tělesným i duševním vypětím zemřeli.

Křesťanství

V Novém zákoně se píše, že Ježíš Kristus vyháněl ďábly z posedlých osob. Nový zákon totiž bere za samozřejmost, že existují démoni. Ježíš prý pomocí exorcismu nejen vyháněl zlé duchy, ale i uzdravoval různé nemoci. Právo vyhánět zlé duchy měl jak Ježíš, tak i jeho učedníci.

Církevní spisovatelé prvního století, například Antonín Poustevník, svatý Cyril Jeruzalémský a svatý Jan Zlatoústý označují za nejjednodušší a zároveň nejběžnější prostředek proti zlu znamení kříže. Mezi další předměty patří například Ježíšovo jméno, svěcená voda nebo požehnané předměty.

V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velkým hlasem: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží." Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Zlý duch jím (posedlým) smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil. Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: "Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!"

Těmito slovy líčí evangelium sv. Lukáše způsob "zahánění" (tehdy ještě nejmenovaného zlého ducha) provozované samým Ježíšem Kristem. A protože se takovýchto zmínek najde v Bibli povícero, patří "vymítání ďábla" k praxi křesťanské víry od jejího samého začátku až dodnes.

V katolické církvi biskup pověřuje k exorcismu na území diecéze, tedy na obvod působnosti biskupa, určitého kněze, zpravidla na určitou dobu a pro určitý úkol. Exorcista může být i laik. Posedlým se může stát hříšník, ale i nevinný. Křesťané odmítají názor, že se u člověka posednutým ďáblem jedná o psychickou nebo duševní poruchu. Umějí rozdíl poznat, i když přiznávají, že je to někdy velice obtížné.

Posedlý člověk trpí křečemi, ztrácí nad sebou kontrolu, používá řeč, kterou nezná a mimo jeho záchvaty té řeči nerozumí. Někdy musí být spoután řetězy, protože má obrovskou sílu. V žaludku (ale nejen v něm) posedlého člověka se někdy nachází předměty, které nejsou obvyklé, například chlupy, vlasy, dřevo, sklo a podobně (jev tzv. injekta), kdy se prý mnohdy jedná o předměty takových rozměrů, že bylo vyloučeno, aby se do těla dostaly nějakým tělním otvorem. Vysvětlení tohoto fenoménu je různé - pro křesťany byly injekta dílem ďáblovým, pro okultisty se jedná o známý, i když řídce se vyskytující jev zhmotnění. Psychiatři poukazují jednak na nízkou věrohodnost svědků, jednak na vskutku jogínské schopnosti některých svých pacientů, kteří dokáží spolykat či jinak vpravit do těla ty nejneuvěřitelnější věci. Při některých záchvatech posedlosti se projevují i jevy telekineze (pohybování předmětů na dálku), aj. další projevy typické pro poltergeist (viz)

Souhlas k vlastnímu exorcismu dává opět nadřízený biskup, a i ten pouze v případě, že je u postiženého vyloučena psychická porucha.

Kněz se dostaví v předepsaném církevním oděvu s fialovou štólou. Vlastní exorcismus se děje formou příkazů, aby ďábel posedlého opustil, a to za použití svěcené vody. Celý vymítací rituál začíná znamením kříže, po něm se pronáší modlitba ke svatému Michaelovi, pak přijde úvodní exorcismus, část žalmu 67 (Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání), následuje vlastní exorcismus proti veškeré ďábelské moci; vše pak končí modlitbou o ochranu boží proti veškerému ďábelskému vlivu, po níž se svěcenou vodou vykropí místo, kde se exorcismus konal.